Přicházel rok 2020, začínala doba covidová a já se ocitl dočasně bez práce, s nejistou perspektivou návratu zpět. Navíc nedlouho před důchodem. Stál jsem před složitým rozhodnutím, jak nasměrovat dál svůj život. V té době, kdy se vše uzavíralo a budoucnost potemňovala, ozvala se Renata. Znali jsme se spolu roky, občas se naše cesty protnuly, pověděli jsme si vždy, čím právě žijeme a...... zase jsme šli každý svou cestou. Nyní to ale bylo jinak. Projekt, který se mě Renata rozhodla představit, mě zaujal hned na počátku jejího vyprávění. Byl o lesích, o výsadbě stromů, o pomoci přírodě i tomu, o čem se již tehdy hodně mluvilo a psalo - klimatu. Nemusel jsem dlouho přemýšlet, přišlo mi smysluplné přidat se k lidem, kteří se rozhodli přestat lamentovat a začít něco dělat - založit společnost, sdružit prostředky, nakoupit pozemky a vysazovat statisíce rychlerostoucích stromů. Přitom jejich růstem snižovat uhlíkovou stopu a po 7- 12 letech odprodejem plantážového dřeva nahradit a zachránit spoustu pralesních stromů. A stát se tak i jedinečnou podnikatelskou příležitostí, která pamatuje i na odměny pro své členy. Žádný bohapustý, prudící ekologický aktivismus házející druhým klacky pod nohy, ale společenství lidí, kteří mají jasný plán a cíl. A spolupráce s Renatou ? Spíše než o práci můžeme mluvit o tvořivém si hraní. Vždy s úsměvem na tváři a energií na rozdávání. Její životní optimismus je hodně nakažlivý a prakticky ji neopouští. Že jsem Renatinu nabídku přijal, je asi z těchto řádků zřejmé. Že to bylo správné rozhodnutí, dokládá i skutečnost, že projekt, který začal svou cestu v Kolumbii, má dnes již své pokračování i v Tanzánii. A zdá se, že kávovníkový příběh v Africe bude ještě zajímavější než eukalyptový v Latinské Americe. Děkuji, Reni, za pozvání před 6 lety.